Sumci.cz



Španělsko - Zajímavosti

Španělsko - Techniky lovu

Lov na bójku

Lov na bójku je vůbec nejpoužívanější způsob lovu sumce. Je to sice technika statická, ale dlouhé čekání nám bude milé v momentu, kdy senám podaří dostat na udici pořádného „macka“. Při tomto způsobu lovu napevno fixujeme nástrahu bójkou v místě výskytu sumců. Samotná bójka (tzv. trhací), používaná všude ve světě, slouží jako prostředek k udržení nástražní ryby na určitém místě. Při záběru sumec okamžitě trhá šňůru s bójkou a je „na volno“. Proto a ani z jiných důvodů se sumec nemůže tzv. zažrat. Trhací systém je to i proto, že měl nástrahu velmi hluboko.

Španělsko - lov na bójku

Trhací bójka může být z různých materiálů, které jsou lehké a plavou na hladině, např. z polystyrenu, různých plastů apod. Rozměry bójky by měly být nejméně 50x30x10 cm, popřípadě o průměru 40 cm. Preferuji spíše různé plastové míče, které ještě zabalím do síťoviny (např. sáčku od cibule). Od hlavní bóje je na dno spuštěna šňůra se závažím. Funkci závaží dobře splní například i pytel naplněný kameny. Používám část kolejnice s navařeným kovovým úchytem – okem. Hmotnost závaží by se v podstatě měla přizpůsobit charakteru a typu vody, na které hodláme lovit a vzdálenosti a jakou chceme své udice zavézt. Čím dále od břehu chceme bójky umístit, tím větší závaží použijeme. Je to proto, abychom při došponování šňůry nepřitahovali bójku ke břehu. Pokud se to již stane, tak máme na další hodinu nejen práci s rozvážením bójek, ale ještě si sumce poplašíme. Od hlavní bójky vede ještě šňůra k pomocné bójce. Tou může být i běžné kulové plovátko nebo kousek polystyrenu. Na pomocné bójce je napevno přidělaná karabina, do které přichytíme trhací vlasec. Pruty k tomuto způsobu lovu používáme tvrdší, v rozmezí od 200 do 500g s akcí ve špičce. To proto, že musíme rozpoznat záběr v některých případech až na vzdálenost více než 200 m a v pravou chvíli rybu zaseknout. Délka prutů je optimální mezi 2,70 až 3,30 m. S kratším prutem bychom obtížně zasekávali, naopak s delším bychom měli problémy při zdolávání z lodě. Zvláště v momentu, kdy je ryba u hladiny a snaží se schovat pod loď. Naviják by měl být velkokapacitní, aby pojmul minimálně 200 m šňůry. Pro tyto účely jsou nejvhodnější multiplikátory, navíc jsou bytelnější. Šňůra by měla být kvalitní minimálně o nosnosti 60 kg. V případě této montáže splávek neslouží jako ukazatel záběru, ale pouze jím pevně nastavíme hloubku, do které chceme umístit nástražní rybu. Plně vyhovuje splávek s gramáží 150-250 g a k tomu odpovídající olůvko. Nezbytným prvkem montáže je zarážka nad olůvkem. Zamezuje posunu olůvka po šňůře směrem ke splávku. V momentu, kdy nástražní ryba plave směrem k hladině, musí zvedat i olůvko, a to i toho nejhouževnatějšího nástražního kapra o chvilce omrzí. Samozřejmě záleží na velikosti nastražené ryby, ale díky zarážce ji dokážeme zvládnout. Pod olůvko umístíme silikonovou hadičku, která zamezuje narážení olůvka na obratlík. Obratlík musí vydržet sílu sumce, kterou vyvine při záseku a zdolávání. Měl by mít proto nosnost nejméně 70 kg. Také návazec musí odolávat sumčím zubům. Je proto lepší zdolávat rybu co možná nejkratší dobu. Ideální je návazec z pletené šňůry o průměru 1,0 mm, nebo kevlarového lanka o stejném průměru. Někteří rybáři návazec ještě potáhnou silikonovou hadičkou, ale není to nezbytné. Na návazec navazuji pod sebe tři trojháčky velikosti 3/0. v momentu, kdy se sumec dotkne nástrahy se často chytne alespoň jedním z háčků a nemůže už nástrahu polknout. Způsob nastražování volíme podle typu vody (tekoucí, stojatý). Například ve Španělsku na stojaté vodě nastražuji rybu tak, že jí první háček od olůvka zapíchnu do řitního otvoru, prostřední do hřbetu a nejvzdálenější do prsní ploutve. Takové nastražení orientuje rybu směrem ke dnu, více „pracuje“ a láká tak na sebe slídícího dravce. V proudné vodě se první trojháček od olůvka napichuje do tlamky, druhý do hřbetu a třetí do řitního otvoru nástražní ryby. Ryby pak stojí vodorovně a může směřovat hlavou proti proudu. Tímto způsobem nastražení zamezíme tomu, aby se nastražená ryba točila na návazci jako vrtule. Výsledkem nevhodného nastražení bývá zkroucená šňůra a lov bez záběru. Po nastražení přivážeme nad splávek trhací vlasec. Můžeme ho navázat dvěma způsoby, a to přímo na kmenový vlasec nebo přes karabinku. První metodou docílíme okamžití signalizace záběru. Druhá metoda je vhodná v době, kdy sumci berou opatrně. Karabinku s trhacím vlascem umístíme nad splávkem tak, aby mohla po šňůře volně jezdit. Taková montáž umožňuje sumci ještě malou chvilku volného tahu, než překoná odpor prutu. Při záběru sumec vlasec nepřetrhne, ale ohne nám prut do tvaru luku. Průměr trhacího vlasce vždy volíme až podle místních podmínek. Čím je nástraha dále od břehu, tím použijeme vlasec silnější. Větší průměr vlasce použijeme i pří větrném počasí. Nejčastěji se používají trhací vlasce v průměrech od 0,20 do 0,50 mm. Vždy však musíme při záseku vyvinout takovou sílu, abychom trhací vlasec přetrhli. Při spouštění nástrahy je třeba dodržet zásadu, aby součet délky trhacího vlasce a šňůry, spojující hlavní bóji s pomocnou bójkou, byl alespoň o metr delší než nastavený hloubka umístění nástrahy. Pruty na břehu musí stát vzhůru – směrem k nebi, abychom měli co možná největší část šňůry nad vodou. Zmenšíme tím riziko naplavení nečistot do šňůry a nástrahu máme v kontaktuje špičkou prutu. Prut ostavíme do pevného stabilního stojanu – triodu nebo ho zasuneme do držáků. Záběry sumců jsou velmi dobře rozeznatelné. Projevují se rozdílně, a to podle způsobu jak sumec uchopí nástrahu. Nejlepší je záběr, kdy sumec jede s nástrahou směrem od nás. Přetrhne trhací bójku a prut nám ohne tak, že jej budeme jen stěží vytahovat ze stojanu. O něco hůře „sekatelný“ je záběr, kdy ryba zabere na několikrát, ale trhací bójku nepřetrhne. Prut se pouze ohne a vrátí se zpět do původní polohy. V takových případech doporučuji uchopit prut do ruky a v momentu tahu ryby ostře zaseknout. Chce to jen trochu práce a zručnosti. V dalším případě se záběr projeví tak, že se prut prudce ohne a vzápětí se narovná. To znamená, že sumec po záběru přetrhl trhací vlasec a rozjel se směrem k nám. Je třeba prut uchopit a co možná nejrychleji navíjet. Jakmile jsme s rybou v kontaktu, je nutné i několikrát razantně zaseknout. Pak už nezbývá nic jiného, než vlézt do lodě a začít sumce zdolávat.

Lov na položenou

Samotný lov na položenou je velice efektivní, ale už ne tak akční, jako například vláčení nebo lov s vábničkou. Jedním z nejdůležitějších faktorů je správný výběr místa. I při instinktivním vyhledávání je dobré si uvědomit několik obecných zásad. Na tekoucích vodách vyhledáváme místa s vratnými proudy, prohlubně, nebo na rozhraní vodu a tišiny i na rovných úsecích. Stojaté vody vyžadují více pozornosti a znalostí daného revíru. Zase však platí základní pravidla. Na jaře za prvních teplých dnů prochytáváme mělčiny, do kterých vytahují sumci za potravními rybkami. Ve stejné době se vyplatí zkusit štěstí i v místech, kterými sumec ze svého úkrytu za potravou projíždí. V létě je třeba zaměřit se ve dne na hlubší místa s přirozenými úkryty, kde se sumci s oblibou zdržují. Budete ve výhodě, pokud k lokalizaci ryb použijete echolot. Ale napřed si pečlivě prostudujte návod k obsluze, aby vám echolot byl něco platný. Několikrát jsem se pobavil při čtení článku, ve kterém autor popisoval, jak na zakrmeném místě uprostřed „pracáku“ echolot ukazoval samé šestky. Měl tím na mysli velké ryby, ale kdo s echolotem umí pracovat, dovede si odvodit, co to bylo uprostřed vířící vody plné bublin uvolněných ze dna a různých vírů za ryby…

Za teplých letních nocí doporučuji umístit nástrahu někam na mělčinu. Samozřejmě jsou ve výhodě rybáři, kteří daný revír navštěvují pravidelně a mohou pozorovat, kam sumci vyjíždějí lovit.

Montáž udice: prut používám o něco delší, tak kolem tří metrů s vrhací zátěží v rozmezí 200-300g. Naviják doporučuji velkokapacitní, stacionární popř. multiplikátor, na který se pohodlně vejde dostatečné množství kvalitní šňůry o potřebné nosnosti (alespoň 60 kg ). Obratlík vybereme minimálně o stejné nosnosti, jakou disponuje šňůra. Návazec by měl být zásadně ze silnějšího materiálu (o nosnosti 100 kg ), aby se při spouštění nástrahy omezilo riziko zamotávání udice. Sumcům silnější návazec nijak nevadí a máme jistotu, že ani při sebedelším boji nepřijdeme o rybu. Háček musí být velmi pevný a dostatečně velký, podle velikosti nástrahy. Ve Španělsku nastražuji rybu na sestavu dvou trojháčků. Neméně důležitou součástí montáže je tzv. podvodní splávek, který napevno umístíme asi 10 cm od nástrahy, kterou nadnáší. Vyrábějí se v různých velikostech a z různých materiálů. Osvědčily se mi duté splávky, v jejichž dutině je několik kuliček, které při pohybu splávku chrastí. Délka návazce je úměrně závislá síle proudu, ve kterém nástrahu předkládáme. Pokud lovíme v řece se silným proudem, volíme návazec v délce kolem jednoho metru. Potom se nástraha bude pohybovat asi dvacet cm nade dnem. . ve stojaté vodě je zapotřebí kratšího návazce, aby nástraha nebyla výše než 30- 40 cm nade dnem. Pro sumce je takto umístěná nástraha vždy atraktivnější, než nástraha, ležící přímo na dně. Zátěž je třeba zvolit tak, aby udržela v tekoucí vodě naši montáž na vybraném místě. Na řece používám i 500 g „olůvko“. Na stojaté vodě postačí zátěž kolem 200g. Zátěž vždy musí být volně průběžná, aby při záběru ryba necítila velký odpor. Samotný záběr bývá většinou pomalý, ale plynulý. Rybu nenecháme dlouho ujíždět a pokud je to možné, zasekáváme okamžitě při roztočení volnoběžky navijáku. Pokud lovíme na položenou a pruty máme ve stojanu s hlásiči, zasekáváme okamžitě po vypnutí šňůry.

Lov s vábničkou

Vábnička – tolik diskutovaný kousek dřeva. První zmínky o něm pochází z Maďarska, kde se tomuto kouzelnému dřívku říká kuttjer. Dosud nikdo uspokojivě nevysvětlil, proč zvuk vydávaný vábničkou velké i malé sumce tak láká. Sumci jsou tímto zvukem tak vydrážděni, že doslova napadají vše, co jim přijde do cesty. Takto lze lovit sumce velmi efektivně a cíleně. A pokud se naučíte správně zacházet s echolotem, můžete si vybrat i velikost lovených ryb. Jednoduše tak, že k malému sumci nástrahu nespustíte nebo naopak, nástrahu vytáhnete z míst, ve kterých se právě pohybuje a přemístíte ji k rybě větší. Vábnička je většinou zhotovena ze dřeva, ale viděl jsem již i výrobky s kovovou nebo plastovou hlavou. Velikosti i tvary hlav vábniček mohou být různé. Vábnička s velkou hlavou se používá v hloubkách více než deset metrů. Vábnička s malou hlavou je vhodnější na mělčiny. Samotná práce s vábničkou není složitá, ale vyžaduje praxi. Zvuk, který dráždí sumce vzniká v momentu, kdy vábnička vyjíždí z vody. V teplých letních nocích tohle dřevo vydráždí sumce natolik, že je schopný dojet pod hladinou až k nám a atakovat ruku, kterou držíme vábničku na hladině, nebo udeřit ocasem do lodi. Bohužel na některých lokalitách, kde se vábnička hojně používá již není tak účinná. Ryby sice na zvuky reagují, ale neberou. Přesto by se vábnička neměla používat v době před třením sumce a po celou dobu trvání tohoto aktu, aby ryby měly při rozmnožování klid. Několik praktických rad na závěr. Jakmile při vábení zjistíte, že se sumci již pohybují ve vodním sloupci, vyberte si vždy toho, který na obrazovce echolotu vypadá větší a aktivnější. Na echolotu je takových sumec znázorněn jako nejtlustější čára a vytváří vlnovky (pohyb ryby). Takový sumec většinou reaguje na zvuk vábničky tak, že vyplave z hloubky do vyšších pater vodního sloupce. Pokud sumci nejeví žádnou aktivitu, zkuste změnit rytmus a hlasitost vábení. Když ani potom neuspějete, ukotvěte loď na místě, kde se zvedá větší množství ryb a za stálého vábení zde setrvejte asi půl hodiny. V některých případech je tato metoda velmi účinná. Pokud ryby neberou ani po vyzkoušení všech triků, tak nezoufejte. Druhý den může být vše úplně jinak.

Vláčení

Vláčení je obzvláště zajímavou metodou, jak přelstít sumce. V porovnání s ostatním způsoby je sice méně efektivní, ale máte šanci přímět k záběru i jiného dravce. Pokud si nechceme pořizovat vláčecí „speciál“, vystačíme i s prutem, který používáme k lovu vábničkou. Podmínkou však je, aby byl lehký. Délka prutu by měla být od 2,50 do 3,00 m. Samozřejmě nám velmi dobře poslouží i běžný vláčecí prut na štiky s vrhací zátěží 60-100 g. Jaký si vyberete je na vás. Důležité je, aby vás po pár hodech vláčení neomrzelo, protože vás začnou bolet ruce. Naviják se hodí lépe smekací, ale dá se použít i multiplikátor. Běžné vlasce se používají do průměru 0,35 mm o nosnosti kolem 10kg, ale na trhu jsou i speciální vlasce s vyšší pevností i při nižším průměru, například 0,25 mm má nosnost 17,4 kg. Optimální je signální zbarvení těchto vlasců, které umožňuje sledovat pohyb nástrahy i za šera. Další výhodou je i minimální pružnost vlasce, což oceníme hlavně při záseku na větší vzdálenost nebo také při uváznutí nástrahy. Jen pozor na správné seřízení brzdy navijáku, abychom při záseku nezlomili prut. Pletená šňůra se dá samozřejmě použít také, ale při nahazování se často motá, to by se nám mohlo vymstít, hlavně při nočním lovu. Nedílnou součástí je i lehké a pohodlné oblečení a notná dávka štěstí. Nejpoužívanější nástrahy jsou wobblery, plandavky, gumové nástrahy a výjimečně rotační třpytky. Typ a velikost nástrahy volíme vždy podle aktuálních podmínek; obecně však lze říci, že velikost používaných nástrah se pohybuje mezi 10-25 cm. Na zbarvení nástrahy většinou nezáleží, sumci preferují určitou barvu jen ve výjimečných případech. Pokud zastihneme sumce při lovu v mělčí vodě, máme téměř vyhráno. V takovém případě použijeme například plovoucího nebo hladinového wobblera a nahazujeme nástrahu do míst, kde tušíme rybu. V některých letních nocích není lepší vláčecí nástrahy. Velmi účinné jsou tzv. zvukové wobblery, v jejichž dutém trupu jsou kuličky, které při sebemenším pohybu „chrastí“. Plandavky jsou velmi dobru nástrahou, někteří specialisté jí dokonce považují za tu nejlepší. Při dopadu na hladinu totiž vytvářejí charakteristický zvuk, který sumce přitahuje. Podmínkou ovšem je nahazovat plandavku do stejného místa. Záběry většinou přicházejí při jejím prvním pohybu po fázi klesání. Osvědčila se mi i velká gumová ryba s přídavným trojháčkem, kterou lze ještě vylepšit jednou až dvěmi svítícími tyčinkami. Osobně však preferuji twistery, protože s nimi lépe prohledám dno a vzhledem k častým ztrátám vláčecích nástrah (zvláště v neznámém terénu) i k jejich cenové dostupnosti. Jak jsem se již zmínil, na barvě moc nezáleží. Důležitější je zaměřit se na správné vedení s občasným spuštěním nástrahy až na dno. Osvědčenou taktikou je nechat twistera poskakovat po dně a občas jeho pohyb zrychlit přímým tahem. Podmínkou veškerého našeho snažení je však být na správném místě ve vhodnou dobu. Pokud sumci neprojevují žádnou aktivitu, musíme prohledávat jejich přirozená stanoviště. To jsou různé prohlubně, místa kolem zatopených stromů, mostní pilíře a jiné vodní stavby. Je to velice náročná rybařina, která vyžaduje mnoho trpělivosti. Zpočátku bude více dnů, kdy pojedete domů od vody bez jediného záběru sumce. To vás ale nesmí odradit.

Zdolávání

Zdolávání by mělo být pokud možno co nejkratší. Jestliže chceme sumce pustit zpět do jeho rodného živlu, nesmíme ho stresovat. Ze břehu zdoláváme sumce pouze v případě, že známe dokonale dno před svým stanovištěm. Nesmíme ho nechat jezdit u dna, aby neměl šanci zavléci šňůru do vázky. Pokud si můžeme vybrat, je samozřejmě lepší čelit rybě z lodě. Máme totiž sumce přímo pod sebou a vyvíjíme na něho tah směrem k hladině. Jediný problém může nastat v okamžiku, kdy se ryba rozhodne zajet někam do stromů a táhne loď za sebou. Pak nám zbývají dvě možnosti. Ta první je nastartovat motor a na zpátečku pomalu rybu otočit. Nebo stačí ukotvit loď. Z lodě zdoláváme sumce zásadně ze přídě, abychom měli větší akční rádius v momentu, kdy se bude snažit zajet pod loď. Ve většině případů se tak bude chovat každý sumec, protože ve stínu lodi bude hledat útočiště. Většinu zlomených prutů má na svědomí právě tento jeho manévr. Je proto třeba znát taktiku sumcova boje a na vše se dopředu připravit.

Vylovování

Vylovování lze provádět několika způsoby, ale nejpřirozenější je vylovování rukou za spodní čelist. Sumce přitáhneme až k lodi a vyzkoušíme kolik má ještě energie. Rybu ležící u lodi na hladině plácneme po hlavě. Napoprvé sumec téměř vždy provede výpad a pustí se do dalšího boje. V okamžiku, kdy sumec již na naše plácnutí nereaguje, podíváme se, kde má zaseknuté trojháčky. Pak do kapsy sumcovy tlamy vsuneme čtyři prsty, palec necháme venku a pevně sevřeme spodní kartáč. Je-li v tlamě místo, uchopíme ho ještě druhou rukou a rybu vtáhneme do lodi. Přes hranu lodi sumce nikdy netaháme po břiše, ale zásadně vždy bokem. Stačí přetáhnout přes okraj pouze první třetinu jeho těla a zbytek již vklouzne do lodi sám. Při této manipulaci již vytáhneme obě ruce ze sumcovy tlamy, abychom se neporanili některým z uvolněných háčků. Na menší jedince použijeme podběrák a v případě, že si chceme rybu ponechat, vylovovací gaf.

Vážení

Vážení úlovků provádíme na speciální podložce. Dnes již není problém sehnat ji v každé lepší rybářské prodejně. Váhu doporučuji závěsnou do sta kilogramů, ale lepší je do dvou set kilogramů. Pokud vážíme menší ryby a váhu držíme v rukou, musíme odečíst minimálně 10% z ukazované hodnoty.

Pouštění

Pouštění lze samozřejmě opomenout v případě, že si rybou chceme zpestřit jídelníček. Rybu, kterou chceme pustit tam, kam patří, nesmíme však dlouho stresovat. Vážení, měření a popřípadě fotografování mezíme na nezbytně nutnou dobu. Potom sumce zaneseme na podložce zpět do vody, uchopíme ho za spodní čelist a srovnáme ho tak, aby byl v přirozené poloze. Pak jen stačí nechat ho volně odplout a přát si, aby nám někdy zabral znovu, třeba za dvacet let.

back